Hotel Fontána v Luhačovicích a plánované kýblování

Luhačovice, lázeňské město. Nabídka masáží, léčivých kúr, relaxačních koupelí, wellness zážitků. Odpočinek a hýčkání při lázeňských procedurách. Příjemné prožitky osvěží tělo, které načerpá novou energii. Dny klidu, pohody a sladkého nic nedělání, kouzelná atmosféra lázeňského městečka. Dovolená, na kterou se těšíte. A se svojí sestrou si ji touto dobou již čtvrtý rok dopřávám, vždy v Luhačovicích.

Letos jsme se sestrou svoji důvěru poprvé vložily do hotelu Fontána, v očekávání příjemných a voňavých prožitků. Nastoupit jsme měly v pondělí 21. listopadu 2011 a pobyt s lázeňskými procedurami jsme měly ukončit v pátek.

Po příjezdu na hotel nás slečna na recepci a paní vedoucí požádaly o předložení občanek. Po zaevidování a předání klíče od pokoje nám s úsměvem sdělily, že zítra, tedy v úterý 22. listopadu 2011, nepoteče z důvodů opravy voda. Na pokoji proto budou umístěny kýble s vodou a v úterý samozřejmě nebudou prováděny lázeňské procedury. Náš neskrývaný nelibý údiv nemohly přehlédnout. Snad abychom to lépe pochopily ještě dodaly, že v sezóně je v hotelu plno lidí a proto potřebnou výměnu ventilů v celém hotelu logicky provádí v době, kdy bývá méně návštěvníků. Těžko lze uvěřit, že vedení hotelu ani nenapadlo, že by po čas údržby mohlo hotel pro hosty uzavřít. Že se bude kýblovat se plánovalo a byť jsme v předstihu objednávaly pobyt i s lázeňskými procedurami, nikdo nás o dlouhodobě plánované údržbě před nástupem a zaevidováním neinformoval. Myšlenka sladkého nic nedělání a hýčkání se v jediném okamžiku rozpadla jako domeček z karet.

Otřeseny touto informací jsme si ani neodnesly zavazadla na pokoj. Posadily jsme se do místní restaurace, dílem proto, jaký jsme měly hlad, a také dílem proto, abychom se vzpamatovaly a domluvily se, co dál. Před obědem jsme šly na přidělený pokoj číslo 107, umýt si ruce. Nechtěly jsme věřit vlastním očím. V malé koupelně, pod umyvadlem, už čekaly dva kýble mýdlové vody.

Vrátily jsme se do restaurace a já jsem šla na recepci oznámit, že to, co jsme slyšely a viděly, je pro nás natolik nepřijatelné, že svůj pobyt rušíme. Žádala jsem zavolat pana ředitele. Dozvěděla jsem se ale, že pan ředitel je celý týden na dovolené v cizině. Na mou žádost, aby recepční tedy zavolala zastupujícího manažera, mi slečna řekla, že je tu jen paní vedoucí, ale ta tu teď zrovna není.

Nevěřila jsem vlastním uším. A sem jsem si přijela odpočinout? Měla jsem dovolenou, měla jsem si užívat a ne se rozčilovat. Proto, s trpělivostí a stále ještě v klidu, jsem chtěla, aby se paní vedoucí našla a přišla za námi do restaurace.

Za nějakou chvíli se vedoucí skutečně dostavila. Oblečená v zimní černé bundě vyjádřila podiv nad tím, že chceme odjet. Přišla s myšlenkou, že plánovanou opravu ventilů předvídat nikdo nemohl a že vzniklá situace je vlastně havárka. Také na nás vyrukovala, že pokud trváme na odchodu, budeme muset zaplatit storno poplatek. Což, jak nám řekla, má být ubytování v hotelu za jednu noc. Upozornila jsem ji, že takhle se spolu určitě nedomluvíme. Na to paní vedoucí změnila taktiku a přišla s nabídkou, že pokud zůstaneme, tak nám jako bonus dají jednu masáž navíc na pátek a prodlouží nám pobyt o pár hodin. Také nám zrovna poradila, jak v úterý máme provést ranní hygienu. Bylo to jednoduché, když brzy vstaneme, hygienu stihneme. Po osmé pak už můžeme jen kýblovat.

S větším pohrdáním hostů jsem se doposud nesetkala. Přesto jsem se pořád snažila celou situaci řešit v klidu. Požádala jsem paní vedoucí, ať se poradí se svým nadřízeným, že přeci celou záležitost lze, i přes velmi nepříjemné skutečnosti, vyřešit k naší spokojenosti a s adekvátní kompenzací. Vedoucí nám popřála dobrou chuť a odešla se slovy, že se spojí s panem ředitelem nebo manažerkou hotelu a vše dořešíme po obědě. Tato konverzace proběhla mezi 14:00 a 14:30.

Ve 14:40 jsme přišly na recepci a slečnu jsme požádaly, aby zavolala paní vedoucí. Ta s překvapením řekla, že jsme přeci celou věc už dořešily, a že paní vedoucí má už po pracovní době a odešla domů. Neuvěřitelné, neslýchané. A v tomto okamžiku má trpělivost skončila. Do kdy že má paní vedoucí pracovní dobu? Slečna recepční mi bez zaváhání řekla, že do 14:00 a tedy tím, že s námi mluvila ještě v půl třetí, tak kvůli nám už byla půlhodinu přes čas. Doslova. Dále jsme se dozvěděly, že nás tam násilím držet nebudou a že když chceme, ať jdeme. A taky zamumlala, že storno platit nemusíme, ale s kompenzací ať nepočítáme.

Panu řediteli hotelu Fontána přejeme pěknou dovolenou. My jsme o tu svoji v jeho hotelu přišly.