Zaplatit milión nebo přijít o práci, dilema dřevorubce

10 Led

Zákon o ochraně přírody a krajiny ukládá povinnost, že každý, kdo hodlá vyvíjet činnost, kterou by mohl ohrozit životní prostředí, musí svůj záměr nejdříve projednat s příslušnými orgány ochrany přírody. To je jistě známá věc. Ale tímto také pro investora začíná úřednický kolotoč. Pohádka o kohoutkovi a slepičce.

Příslušný orgán ochrany přírody odkáže žadatele na agenturu ochrany přírody a krajiny, která pro své vyjádření požaduje odborný posudek. Odborný posudek by měl zpracovat znalec v oboru s kulatým razítkem. Pokud je zájmové území v lokalitě chráněného území, tak na jednom metru čtverečním půdy, na jednom stromě, v jedné tůni, v jednom metru krychlovém vody rybníka, se mohou vyskytovat chránění živočichové a rostliny, o jejichž existenci vědí pouze odborníci z ochrany přírody, kteří zkoumají pouze část přírody. Tedy dendrologové, entomologové, ornitologové, ichtyologové a další.

Žadatel, v lepším případě, vynaloží čas i peníze pro získání posudku pouze od jednoho experta, v horším jich navštíví několik. V případě, že jsou kladné, s pocitem vítězství, byť o trochu chudší, se vrací na agenturu, kde za několik papírů očekává jediné. Stanovisko, že záměr je možný. S tímto vyjádřením se pak vrací zpět na příslušný úřad ochrany přírody, který poté projednává jeho žádost ve správním řízení. Do vydání pravomocného rozhodnutí nemá žadatel nic jisté. Být majitelem pravomocného rozhodnutí, které povoluje kácet, tedy musí v žadateli vyvolat pocit z dobře vykonané práce, byť ještě ani sekeru nezatnul.

Nyní s vědomím, že udělal vše, co zákon káže, objedná firmu.

V roli inspekce dřevorubec, ten může dokonce i vetovat celou těžbu

Dle agentury, v případě, že v průběhu prací (kácení starých dřevin) bude zjištěn výskyt zvláště chráněných druhů organismů, je zadavatel povinen neprodleně tuto skutečnost oznámit příslušnému orgánu ochrany přírody, který stanoví další postup. Ale jak dřevorubec rozpozná, který cvrček cvrká chráněně a který ne?

Proč tedy agentura vydává nějaké rozhodnutí na základě posudků odborníků, když výsledné a nejdůležitější slovo, celé posouzení situace a tedy vhodnosti poražení stromů, zůstane na dřevorubci? Ten za nic nemůže a nakonec bude ještě trestán v případě, že si cvrčka špatně zařadí a neoznačí jej za chráněného? K čemu potom máme všechny agentury, když si pro posudky a rozhodnutí stačí zajít do lesa?

A když dřevorubec přeci jen cvrkání rozpozná a správně jej určí jako chráněné, co dál? Pohádka pokračuje! Skutečnost ohlásí, zastaví svému zaměstnavateli těžbu (stane se tím pádem úspěšně nezaměstnaným), zavolá dalšího odborníka a budou brouka hledat dva.

V tomto případě dřevorubec bohužel nic nepoznal, hrozí mu pokuta. O celé kauze se více dočtete v článku Stát nechal pokácet vzácnou alej, pokutu dostane firma, který dne 10. ledna 2010 publikoval Pavel Baroch na portálu Aktuálně.


Tagy

, , , , , ,


Podobné příspěvky

Žádné komentáře

Reagovat

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.